Klasická hudba
Klasická hudba - je široké a značně nespolehlivé označení pro evropskou hudební tradici a hudební formy z ní odvozené, za nímž je v dnešní době považováno zejména období renesance, baroka, klasicismu a romantismu.
Moderní vážná hudba se vyznačuje nepřístupností a nabouráváním klasických schémat.
Renesance - Z hudby mizí disonance a stoupá důraz na harmonii. Umělecké dílo není a nemůže být shlukem dílčích detailů, ale musí tvořit komplexní propracovaný celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristická konsonatnost, vzájemný vztah všech částí díla. Nejznámnější skladatelé Palestrina a Lasso .
Barokní hudba - je charakteristická polaritou hlasů a vrcholnou nástrojovou i pěveckou virtuozitou v rychlých částech v kontrastu s melodikou volných vět. Hlasy provádějí základní melodii v kontrapunktu a ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň. Pro barokní hudbu je typická dramatičnost (vliv Třicetileté války), velkolepost (náboženství a prostory barokních chrámů) zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost - hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače. Nejznámnější skladatelé jsou - Bach , Handel , Telemann . Vivaldi a Monteverdi .
Klasicismus - Období hudebního klasicismu se datuje zhruba mezi lety 1750 až 1820, v podstatě po dobu celého 18. století, především jeho druhé poloviny. Melodicky a harmonicky se snaží o ucelené a přehledné dílo. Oproti baroku a romantismu je klasicismus klidnější směr. Je ovlivněn racionalismem a návratem k antice. Orchestr byl obohacen o lesní roh, trubky, tympány a klarinet. Nejznamnější skladatelé jsou - Mozart , Beethoven a Haydn .
Romantická hudba- je označení hudebního stylu, který vznikl na přelomu 18. a 19. století z hudebního klasicismu v duchu impulsů uměleckého romantismu a v evropské hudbě dominoval až do prvních desetiletí století dvacátého. Romantická hudba je charakteristická zdůrazněnou emocionalitou, rozšířením a postupně i překročením tradiční harmonie, silnějším přijímáním impulsů z evropské lidové hudby a častým spojováním hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami (programová hudba). Orchestr byl během 19. století neustále rozšiřován, aby umožnil jak vyjádřit stále jemnější citové odstíny, tak i vyvolat mohutný dojem při plném nasazení všech nástrojů.
Mezi české skladatele hudebního romantismu patří především a Bedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básní Má vlast, a dále Antonín Dvořák.
Impresionismus - je umělecký směr přelomu 19. a 20. století. Byl objeven francouzskými malíři a také právě v tomto uměleckém odvětví na sebe nejvýrazněji upozornil, postupně ovšem pronikl i do hudby a poezie. Výraz imprese znamená vjem, dojem nebo otisk. Již sám název vypovídá o způsobu práce, jde tedy o zachycení dojmu, kterým na umělce zapůsobil okolní svět během jediného okamžiku. Výraz „prchavý okamžik“ je základním impresionistickým pojmem. Nejznámnějšími skladateli jsou Debussy a Ravel .
Serialismus- je kompoziční technika, založená na uspořádání (zvaném řada nebo serie) výšek, délek, stupňů dynamiky, barev, způsobů hry, rytmické struktury apod. Uspořádání podle serijních pravidel má vést ke konsistenci a vnitřnímu řádu kompozice. Hlavním skladatelem -Arnold Schoenberg
Soudobá vážná hudba -Tento termín zahrnuje vážnou hudbu vytvořenou v několika posledních dekádách minulého století a na začátku století současného. Vzhledem k její roztříštěnosti je velice těžká jakákoliv její charakterizace.
Avantgarda -Hudební avantgarda je podobně jako ostatní avantgardy charakteristická revoltou proti tradičním postupům a hledánímo odvážných nových forem. Americký skladatel John Cage například napsal skladbu 4"33', která za dobu čtyř a půl minuty nabídne posluchači tři části, v nichž nezazní jediná nota, jediný zvuk.